No... nešlo toho nevyužít! Frajersky jsme si vykračovali a bundy rozepnuté! Nastavovali jsme naše líce konejšivým dotekům toho nebeského kotouče.

Nálada šla vzhůru spolu s příjemnou teplotou okolního biomu. Vše bylo krásné a prosluněné, jen řeka byla určující svým plynulým proudem, kterým nám šeptala, že vše je pomíjivé a že i tento sluneční čas skončí... zatím. Avšak my víme, že další dnové plné slunce přijdou a my jim vstříc, stále vstříc! Vzhůru k nebesů, kde nesmíme se bát!

Ať žije skvělá vycházka do přírody!